A tři dny sněží! V pátek přijíždíme do pohádkové zimy ve Spálené dolině. Je nás osm z celé republiky, přátelé Alpsportu. Většinou se neznáme, ale hory a zážitky nás rychle sbližují. Na parkovišti leží 10 cm nového sněhu a výš sněhu přibývá. Poslední lanovkou pod Salatín. V mlze a mezi kosodřevinou prášíme s Jirkou, Ondrou a Honzou. Na lyžích ve sněžení přijíždíme až na Zverovku.
Tady nás čekají Petr, Monika, Linda a Jana z Čech. Smích, vyprávění, ukázka lavinových batohů a jdeme spát.
Sobota ráno déšť se sněhem. V Roháčské dolině znovu kouzelně. Všichni postupně vystoupáme až do Smutné doliny a zajezdíme si v těžkém sněhu po pláních. Kouzlo velkých hora každého očaroval. I „špatné“ počasí má své kouzlo. Většina v takovém volném terénu velkých hor ještě nelyžovala, ovšem učí se rychle. Tyto zážitky se každému silně vryly do paměti a večer je sdílíme. Smích, smích, smích a pivo. Sem tam nějaké instrukce o skialpinismu a zase zábava.
Ráno hledíme oněmělí z okna na nádherně ranním slunce osvícené bílé štíty Roháčů, kde ze severu vévodí Baníkov. 2 178m. My máme namířeno na Salatín, 2 047m.
Než se všichni nachystají, je 9h, takže lanovkou rychle nahoru. Předbíháme tak čas, který bychom strávili šlapáním po sjezdovce a v 10h se blížíme úpatí mohutných severních svahů Salatína.
Všichni srší nadšením a touhou nahoru vylézt. Krotím optimismus skupiny, protože vím, jak se záhy hora „zvedne“. Zároveň mě však těší, že se s většinou podívám na vrchol. Na úpatí už optimismus klesá, je to strmé skoro 40°! Monika volí radši odbočku doleva na malé sedélko, už dokázala odhadnout, co by ji shora čekalo. Linda s podporou Jirky také až na úpatí. V polovině už přechází smích i Janu, Ondru, Homzu a Petra, nicméně zarputile stoupají dál.
V kritickém místě horní třetiny někteří skialpinisté po pár krocích zase v měkkém sněhu ujíždějí pár metrů dolů. Hlavně jeden snowboardista na sněžnicích se hodně projel, než zastavil. Doporučuji lyže na batoh a Janě s Ondrou pomáhám s lyžemi. Petr s Honzou zvládají rutinně. Já si dám „haršajzny“ a vystoupám na pásech až nahoru.
Rozhledy jsou šlehačkou na bílém dortu Salatína. Pět z naší výpravy výská radostí. Zatímco se ostatní kochají nádhernou scenérií hor, údolí a přehrady Liptovská Mara – fjordy máme i v Tatrách – tak si střihnu jeden krátký strmý sjezd mezi skalami a zase vyšlapu zpátky, abych mohl ostatní podpořit při sjezdu. Přátelé mi vytvoří skvělou kulisu. Sníh mě překvapí, jak je tady ve stínu zmrzlý. Nemohu si dovolit žádnou ostřejší jízdu, sklon místy lehce nad 45°. Čerstvě nabroušené hrany na mých MOVEMENTECH NEXUS mě naštěstí nad skalami podrží, ačkoli lyže drkotají zubama na zmrzlých hrudkách pod tenkou vrstvou krystalického sněhu.
Snáší se opět závoj mlhy, a tak i ostatní nasazují svoje MOVEMENTY, většinou X – SESSION A VERTEX a vydáváme se společně dolů.
Na nohou máme všichni Scarpy. Někomu se z té výšky točí hlava tak, že nezatočí oblouk, ale přece pomalu všichni sjíždíme. Někdo i rychleji. Hlavně, že dole všem září oči. Žlábky mezi kosodřevinou si užívají všichni. Každý nabral cenné nové zkušenosti a dovednosti. Dlouhá sjezdovka je zákuskem navíc a pivo a občerstvení na lavičkách venku na slunci je úplnou oázou.
Jsme nadšení a radostní. Přátelství roste a je těžké se loučit! Přesto i tento báječný výlet končí, aby něco nového mohlo začít!
NAVIDĚNOU HORY I PŘÁTELÉ!
