Východná Vysoká a Kupola
7. prosince se sice ještě na túry nemá chodit, navíc do zapovězené Velické doliny. Výstup jsem však spojil s mixovým lezením a extrémním krátkým sjezdem ve východní stěně Východné Vysoké, takže jsem „Tatranský poriadok“ nijak významně neporušil.
Do Tater jsem se vydal vlakem RegioJet. Protože jednak je to skoro zadarmo, a jednak si ležíte v kupé a než lusknete prstem, tak jste ve Štrbě. Hned zubačka a přestup na TEŽ a v půl šesté už šlapu po bohatě vysněžené cestě na Sliezský dům. Provází mě parádní východ slunce a množství čerstvého i navátého sněhu.
Takže první boj přichází v nafoukané desce přes Večný dážď. Tady to poprvé chci vzdát, protože na lyžích je to tvrdé a strmé a na mačkách měkké a strmé. Zapadám až po pás. Nakonec se vyplazím ke skalám a trojkovými kroky vylezu nahoru. Uf, konečně pohodové sněhové pláně a civilizace je daleko za mnou a pode mnou. Pokračuji na Guľatý kopec, který vytváří další práh doliny, to už je dva tisíce metrů. Nevím, jak jsou staré velké nafoukané desky, protože v Beskydech v noci sněžilo, takže radši oblézám po zmrzlých skalách. Tady zase zaplouvám do sněhových studní pod balvany a těžko se za cepín vytahuji nahoru. Nahoře to nekončí, bořím se v mírném svahu a traverz pár desítek metrů k dalším skalám mi zabere půl hodiny.
Tady už se však brzy dostávám do stínu a na zmrzlé a na Kupolu, 2 420 m, už to jde hladce. Z vrcholu je krásný výhled do Velké studené, kde kolem Zbojnické chaty je sníh zfoukaný. Zato Závrat a Svišťový štít jsou plné sněhu. Úplně z vrcholu to tady nejde, jen z hřebene o pár metrů níž.
Krásný sjezd ve sklonu asi 43 až 40° sto metrů, poté odbočím pod Východnou Vysokou. Tady nalézám linii až na vrchol, což je mimořádné, protože vršek je vždy balvanitý. Z vrcholu, který je ještě o osm metrů výše, pozoruji pěkně vysněžené Litvorové sedlo, zatímco Polský hřeben je sfoukaný. Strmá východní stěna je zase navátá velkým polštářem, ale vypadá slepený se starým podkladem, tak do toho prudce vlítnu a vyjedu na hřebeni. Sklon asi 45°, expozice dost hustá, E2+ a technicky tak S3 tatranských, S V mezinárodních. Polštíř drží, tak ještě pár oblouků strmou stěnou, než vyjedu na hřeben, prokličkuju se do sedla a nádhernými dlouhými oblouky se řítím na dno doliny.
Vychutnávám si zpětný pohled na Guľatém kopci. Pak se pustím do dalšího strmého svahu přes skály Guľatého kopce na východ, vychutnám si pláně Velické doliny, nafoukaný a ztvrdlý Večný dážď a dávám si zasloužené pěnivé v luxusní betonové krabici Sliezského domu.
Zde potkávám několik skialpinistů, kterým stačil výstup a sjezd po cestě, což stále zabere jenom dolů až třicet minut. Z cesty občas uhýbám do lesa, kde si znovu vychutnávám prašan až na nádraží v Tatranské Poliance. Dojezdím to až na perón, z čehož jsem úplně u vytržení! Pak ještě západ slunce při šlapání na Hrebienok a Zamkovského chatu, zasypanou sněhem a další den, klasicky, už zase déšť až na Teryho chatu. Mám slzy v očích, jak vidím ten krásný sníh, jak z něho vytéká voda… To je realita současných zim…
