Jaké je nic neplánovat, být nezávislý a svobodný zvandrovalec? Kopni se do zadku a jeď! Dokončil jsem studia na vysoké a vydal se na cestu. Kde jinde oslavit státnice, když ne v Mexiku? Na ostrově Holbox jsem se potápěl se žralokem obrovským a dál už si pamatuju jen rum, tequilu a následné okno. Další zemí na cestě byla Belize, bývalá britská kolonie. Tropickou přírodou a anglickou mluvou přitahující mnoho turistů. Farmařil jsem v džungli, pracoval s mačetou a pěstoval tropické plody. Navštívil jsem ještě jednu zemi Střední Ameriky, a to Guatemalu. Pracoval jsem pět týdnů jako instruktor paddleboardu a průvodce po magickém jezeře Atitlán obklopeném vulkány.
Guatemala – Atitlán
Následovala Jižní Amerika. Kolumbie se do mého života zaryla svou úžasnou kuchyní, krásnými ženami a tancem Salsa. V Cali jsem pracoval měsíc jako zedník na renovaci hostelu, učil se salsu v té nejlepší taneční škole na světě a protancoval každou noc. Při přechodu hranic mezi Kolumbií a Ekvádorem jsem narazil na velké množství lidí z Venezuely a začínal jsem chápat jejich situaci. Měl jsem to štěstí být součástí společenství farmářů FincaFina sídlících poblíž Amazonie, v horách Ekvádoru. Pěstovali jsme plodiny jako je káva či banány, citrusy, maracuja. Starali jsme se o zvířectvo a budovali zavlažovací systémy. Do nejbližší vesnice čtyři hodiny chůze. Odpracovali jsme si 25 hodin týdně a za to nám byla poskytnuta veškerá strava i ubytování. Vládl zde klid a svoboda. Nejsilnějším zážitkem s lidmi z Venezuely bylo setkání na hranici mezi Ekvádorem a Peru, kde bylo na jednom místě přes 5000 uprchlíků. Všichni museli čekat na projítí kontrolou několik dní a jejich počet se stále doplňoval. Mnozí z nich šli z domovů pěšky. S některými z nich jsem se seznámil v taxíku, s jinými v autobusu do Limy. Lidé kdysi hrdého národa, kde božská příroda a nerostná bohatství jim byli chloubou, nemají na výběr a jsou nuceni uniknout před beznadějí. V Peru jsem si prošel Canyon Colca, jeden z nejhlubších na světě. Cestou dále na jich jsem se zastavil u jezera Titicaca v Bolívii. V této zemi jsem dále navštívil solnou pláň Salar de Yuni a poblíž La Paz Amazonii. Lidé dobří mi poradili zavítat na poušť Atacama do Chile.
Poušť Atacama
Takových hvězd a jasnou mléčnou dráhu jsem nikde neviděl. Po týdnu na poušti jsem byl vyschlý tak, že jsem musel změnit klima. A tak jsem jel k moři. Pláž v La Serena mi byla učitelkou surfingu a nočního rybaření s místními pytláky. Nezbývalo moc času, ale ještě se nabízelo navštívit NP Aconcagua ležící na hranici Chile a Argentiny. Jeden den u moře a šup do Cordillera de los Andes pyšnící se nejvyšší horou kontinentu.
Dosáhnul jsem základního tábora, připil ke cti hory Aconcagua lahví červeného vína a šel spát. Tak asi vypadal můj horský výkon. Do Buenos Aires jsem i přes nesnáze docestoval stopem. Nakonec jsem i přemluvil bankomat o pár tištěných leopardů na dokončení cesty a následoval návrat do Evropy. Pět měsíců v latinské Americe mi poskytlo zážitků na několik životů.
Cestu bych si nedokázal představit bez vybavení, kterému bezprostředně věřím. Batoh Gregory Baltoro 75 pro mne byl doslova domovem, měl v sobě všechno ať už do hor a zimy či vyprahlé pouště. Proto vřele doporučuji všem cestovatelům. Nejvíce jsem si považoval komfortního polstrování při tůrách v Andách či přechodu solné pláně s třiceti kily na zádech.
Bolivie
Můj styl cestování, stopování mezi benzinkama, šel ruku v ruce s doplňováním paliva do benzínového vařiče MSR. Bez benzíňáku ani ránu.
Ať už jsem byl kdekoliv, svým pohorkám jsem věřil a měl v nich nutnou jistotu.
Díky ALPSPORT Brno za skvělé vybavení, pomoci při jeho výběru v profesionálním a přitom kamarádské ovzduší.
