V letních měsících se spousta lidí vydává do Alp, aby si vyšlápli na nějaký pěkný kopec z kategorie legendárních. Normálkou na Mont Blanc, Matterhorn nebo Monte Rosu se vydávají zástupy v organizovaných skupinách i menší týmy nebo jednotlivci v doprovodu Horského vůdce. Návštěva na střeše alpského velikána ale může mít i jinou podobu, než turistický pochod nebo horolezecký výstup. Jeden takový zážitek nám popsal ultramaratonec a Alpsport ambasador Jakub Škoda, který ve Francouzském Chamonix absolvuje letní přípravu:
„Věděl jsem, že chci vrchol. Věděl jsem, že to musí být rychlé. Jenom jsem nevěděl, kdy bude ten první průzkumný pokus. Nakonec jsem ho naplánoval s kamarádem z Itálie. Na rozhodování nebylo moc času: počasí nevydrží věčně a práce taky nepočká. Takže rozkaz zněl jasně: půjdeme zítra, hodně na lehko a rychle.“
Jakub Škoda: ultramaratonec a Alpsport ambasador
„Nezačínáme nějak brzo, kolem 8 ráno sbíháme hřebínek z Aiugille du Midi. Tempo je příjemné, za chvíli dobíháme pod Mont Blanc du Tacul. To už vidíme nějaké nadšence před námi ve stěně. Rychle se navazujeme na lano a dupeme vzhůru. Moje aklimatizace zatím není bůhví jak dobrá, ale daří se mi to kompenzovat dobrou fyzičkou. A tempo drží, všechny lidi necháváme za sebou a na Taculu jsme s přehledem první. Dáváme první občerstvovačku a zjišťujeme, že jdeme až příliš na lehko… Jídla moc není.:-) Pauza je tak 3 minuty a už míříme směr Col du Maudit, a vzápětí stoupáme na Mont Maudit. Trošku nás tam zaskočí schované trhliny a do jedné se zdárně propadáme, ale naštěstí jsme rychle venku. Vrchol Mauditu tvoří krásný hřebínek a ještě hezčí séraky, mezi kterými se musí projít. Tempo nám drží, takže není důvod odpočívat. Z vrcholu Mauditu máme Mont Blanc jako na dlani, takže vidíme, co nás ještě čeká. Z Mauditu dolů je to až moc rychlé – prudký a docela ledový žlab, ve kterém se moc nezdržujeme a lezeme dolů.“
Mont Blanc: nahoru a dolů za 14 hodin
„A jsme tu, nekonečné stoupání na Mont Blanc. A je pěkně zrádné. Já už cítím moji špatnou aklimatizaci a v hlavě mi skáče stádo makaků. Snažím se jenom držet tempo a stoupat. Celou dobu od rána nás pronásleduje opravdu silný vítr. Mysleli jsme si, že už víc zesílit nemůže, ale při stoupání na Mont Blanc se to fakt podařilo a do obličeje se mi zabodává jemná krupička ledu. A každá otočka doprava je za trest! Ale pořád postupujeme. Posledních pár výškových metrů už docela proklínáme.“
Mont Blanc: nahoru a dolů za 14 hodin
„Konečně vrchol!!! Euforie na pár minut a hned zase běžíme dolů, nedá se tam vydržet. Cestou dolu potkáváme pod vrcholem borce, co lezou po čtyřech jako smečka psů. Pomoct nechtěli, asi nová metoda kontaktu s povrchem.:-) Na chatě Gouter jsme za chvilku. Tady už tolik nefouká a celkově je to mnohem veselejší. Z Gouteru na Tete Rouse předbíháme skupinky s guidama a ženeme, jak nejrychleji můžeme. Po chvilce se ale dostavuje krizovka. Jídlo už nemáme a pití taky ne. A cesta z Tete Rouse do Chamonix se strašně táhne. Nejdřív jdeme kolem kolejí, kde jezdí Tram du Mont Blanc, a potom konečně začínáme scházet do Les Houches, což je vesnička, která už je jen 10 km od Chamonix. Snažíme se vymyslet nějakou zábavu, aby nám utekl čas, ale je to marné – myslíme jenom na jídlo a pití.“
Nezapomenutelné výhledy vás provází na každém kroku
„Do Chamonix jsme přišli v noci a celkový čas se zastavil na 14 hodinách. Nebyl to žádný pokus o rekord, jenom jsem chtěl vědět, jak to nahoře vypadá. O den a půl později jsem šel trasu Vertical Kilometru, kde běžel Kilian Jornet a byl jsem pomalejší jen o 5 min, což pro mě znamená obrovskou motivaci do dalších pokusů.“
I takto může vypadat výstup na nejvyšší Alpskou horu. Pokud byste chtěli zkusit Kubův čas překonat, doporučuji několik let tvrdého tréninku.:-) A vy ostatní se můžete pokochat fotkami, a pokud by někdo z Vás chtěl zažít atmosféru z výstupu na vlastní triko, ale není si jistý, co je k tomu potřeba, stavte se do některé z našich prodejen, kde Vám poradíme co a jak. Nebo napište na horskyvudce@alpsport.cz o radu našemu Guidovi.;-)
