Ladislav „Lájoš“ Petráš
Ladislav „Lájoš“ Petráš je horský vůdce UIAGM, instruktor v brněnském horolezeckém oddílu a především nadšenec horských dobrodružství. Už více jak dvacet let sbírá zkušenosti z horolezectví, lyžování a horského prostředí nejen v Evropě. Díky několikaletému výcviku horského vůdce se mu podařilo získat certifikaci UIAGM a tak může spojit koníček s prací. Své znalosti a zkušenosti tak nepředává jen kamarádům v horoškole. Pomáhá také klientům plnit si jejich dobrodružné sny v horách a zabezpečuje jejich návrat z vrcholu zpět do základního tábora. Díky svému nadšení, přátelskému přístupu, vášni pro horské štíty a širokému spektru zkušeností tvoří z horských výprav nezapomenutelný zážitek.
„Pocházím z Brna. K horám jsem se dostal až na vysoké škole, a to přes skalní lezení. Po nějaké době jsem vstoupil do horolezeckého oddílu HO Lokomotiva Brno, kde jsem si přičichnul k horám. V oddíle jsem hodně let působil jako instruktor a členem jsem dodnes. Sbíral jsem zkušenosti v horách Evropy a Severní Ameriky. V roce 2021 jsem dokončil vzdělání horského vůdce UIAGM a od té doby je moje hobby i mým zaměstnáním v létě i v zimě. „
Mimo jiné má za sebou a věřím, že i před sebou mnoho výstupů na Mt. Blanc. Zeptal jsem se tedy Lájoše jaké jsou letošní podmínky, jak vnímá změny na nejvyšší hoře Evropy a co by si měl zájemce o výstup sbalit do batohu?
Kdy jsi byl poprvé na Mt. Blanc? Jaké na to máš vzpomínky?
Hmmm, tak nakonec jsem musel zabrousit do archivu fotek a nějakých svých záznamů, abych vůbec našel rok a popravdě řečeno i cestu, kterou jsem se na Mt. Blanc dostal poprvé. Určitě to nebylo Normálkou, protože to mě vůbec nelákalo a asi ani nezajímalo. Bylo to v roce 2015 traverzem celého Mt. Blancu, tzv. Královským traverzem – hřebenem Miage, Aiguille du Bionnassay a tzv. cestou Přes tři hory až na Aiguille du Midi, odkud jede lanovka do Chamonix. Krásná trasa. Potkali jsme na ní s Goriláčem (parťák) i švýcarskou mašinu Uli Stecka – tehdy „makal“ na projektu, kdy chtěl posbírat všechny 4000m alpské vrcholy (myslím, že v 82 dnech nebo tak něco). Potkali jsme ho hned 2x – jednou někde u Col du Mt. Maudit, když běžel nahoru na Blanc. Podruhé o chvíli později a o kousek dál, pod Taculem, když běžel dolů. My jsme se sotva vlekli. Pamatuju si, že bylo dost vedro. A taky si pamatuju, že tehdy zrovna zavřeli Normálku (resp. chaty). Později jsme se dozvěděli, že se vysypaly kameny v Coulouiru a někoho to zabilo. Byla druhá polovina července. Normálkou jsem byl na Mt. Blancu až jako guide.
Kolikrát už jsi byl na vrcholu?
To nepočítám…
Kolik je výstupových cest na vrchol? Které jsou nejpopulárnější?
Popravdě řečeno nevím, jak mám odpovědět. Cest je v celém Blancu hodně. Hlavně tedy v jeho jižní stěně. Jednotlivé cesty se pak třeba v určitých místech napojují na další, které vedou na vrchol. Hlavní směry z jihu tvoří hřebeny – Brouillard a Peuterey, Freney, z východu pilíř d’Angle nebo Brenva na Maudit. Takže se otázka dá chápat asi různě. Otázku jsi nejspíš myslel hlavní směry, které se nejčastěji chodí/lezou. To jsou (řazeno sestupně):
- tzv. Normálka – dnes cesta přes chaty Tête Rousse a Goûter ve směru pilíře na Dôme de Goûter a Bosses ridge z francouzské strany
- cesta „Přes tři hory“ – ve směru od Aig. du Midi, Mt. Blanc du Tacul a Mt. Maudit, taky z Francie
- „Královský traverz“ – hřeben Miage a Bionnassay, který se napojuje na Normálku na Dôme de Goûter
- „Papežská cesta“ – z chaty Gonella z italské strany
- z chaty Grands Mulets – původně originální trasa prvovýstupců – dnes spíš zimní trasa; opět se napojí za Dôme de Goûter na dnešní Normálku.
Jsou nějaká pravidla/ omezení pro výstup?
O Mt. Blanc je opravdu velký zájem. A to pořád. Pár let už se proto regulují počty lidí na Normálce tak, že zájemce o výstup musí mít rezervované místo na chatě/chatách. A to není snadné právě kvůli velké poptávce. Na trase probíhají kontroly horské policie, která nikoho bez rezervace na horu nepustí. Taky dotyčný musí mít adekvátní vybavení. V celém masivu Mt. Blancu je oficiálně zakázáno stanovat, a to pod hrozbou vysoké pokuty. Někde se to samozřejmě v určitém měřítku toleruje, ale na klasické trase to nepřipadá v úvahu. Ostatní výstupové trasy kontrolám nepodléhají. Jde tedy o to mít rezervaci na některé z chat, ze kterých se chodí nahoru. Anebo být dostatečně rychlý a dobře aklimatizovaný, abyste mohli přemýšlet o jednodenním výstupu. Ale to se týká opravdu výjimek.
Je nutné jít s horským vůdcem nebo je možné jít na vlastní pěst?
Na Mt. Blanc není povinností najímat si horského vůdce. Podle zvolené trasy pak buď (ne)musíte mít rezervaci příslušné chaty a samozřejmě byste měli mít adekvátní znalosti a vybavení pro pohyb ve vysokohorském terénu a po ledovci. To už je ale věc vaší osobní odpovědnosti. Neměli byste ale automaticky spoléhat na pomoc záchranných složek v případě, že něco vědomě podceníte. Je potřeba si uvědomit, že ti lidé nasazují vlastní zdraví a život pro zdraví a život někoho jiného. Takže to chce náš velký respekt k jejich práci.
Kdy je nejlepší čas/období k výstupu?
Pokud chcete na vrchol Mt. Blancu některou ze zmíněných klasičtějších výstupových tras, tak období, kdy se o tom dá reálně uvažovat, jsou dvě – v „zimním režimu“ (jaro/začátek léta) a v letním režimu (léto až podzim). V zimním režimu mám na mysli skialpové výstupy, tj. na lyžích. V letním režimu jde o klasický alpinismus. Jinak samozřejmě můžete vylézt na vrchol kdykoliv. Všechno je závislé na podmínkách, které na hoře panují a na vašich schopnostech a odhodlání. Další věcí, kterou je třeba vzít v potaz, jsou období, kdy jsou chaty na trasách otevřené a kdy jsou lanovky v provozu. Pokud se budeme bavit o hlavní sezóně, pak nejlepší období pro výstup klasickou cestou/cestami je podle mě červen a červenec, případně začátek podzimu. Všechno ovlivňují teploty a případné množství sněhu z jara. Při delší periodě vyšších teplot se zvyšují rizika.
Jakou bys doporučil povinnou výbavu, kterou nesmí nikdo zapomenout doma?
Výbava závisí na tom, jakou zvolíte výstupovou trasu a taktiku a opět na aktuálních podmínkách. Někdy mi na cestu Přes 3 hory stačí jeden turistický cepín, jindy v té samé trase budu rád za 2 zbraně… Pokud budu vycházet z toho, že na horu jdeme v družstvu a jednou z normálních tras, tak k etalonu výbavy určitě patří kvalitní horská obuv, dostatečně pevná a teplá. Přilba, mačky (kompatibilní s botami!), turistický cepín, vhodné lano (průměrem i délkou), sedací úvaz, karabiny a další vybavení na ledovec (šitá smyce, sada prusíků, ledovcový šroub, kladka s blokantem, tibloc), nůž. Není to jenom o tom pořídit si všechny tyhle věci, ale umět je i správně použít. Samostatnou kapitolou je vhodné oblečení. Vždycky s sebou mám i krém na opalování (UV 50) a sluneční brýle. Tip – při větrném počasí se hodí i lyžařské brýle. Jinak samozřejmostí by měla být i vybavená lékárnička.
V posledních letech docházelo k výraznému úbytku sněhu a ledu v horách. Jaké jsou letošní podmínky na Mt. Blanc?
Letošní sezónu překvapivě dlouho vydržely obecně dobré podmínky pro výstupy v celém masivu Mt. Blancu. V podstatě ještě před cca týdnem se teploty držely relativně nízko (vzhledem k pokročilejší sezóně), takže se zas tak rychle podmínky neměnily. Ale to už teď (začátek srpna) neplatí, zhruba týden už jsou teploty vysoké – dnes v noci (5.8.) spadl sérak na normální výstupové trase na Mt. Blanc du Tacul, kde se v tu chvíli podle zpráv nacházelo asi 15 osob. Bohužel došlo i k úmrtí.
Mění se výstupové cesty k lehčímu nebo horšímu?
Obecně se podmínky ztěžují. Zavedené přírodní pořádky přestávají platit, a s tím i zvyklosti spojené s pohybem v horách. Permafrost taje, nedochází k opětovnému zamrzání sněhu během noci, skály kumulují teplo a rozpadají se. Občas slyšíte z médií i o pádu celé skalní věže atp. Objevují se trhliny na místech, kde nikdy nebývaly. Anebo jsou o mnoho větší a je problém je překonat. V některých cestách už je riziko příliš velké, některé cesty už nejsou v původní podobě ani lezitelné, protože se k nim už vůbec nedostanete. Takže celkově se hůř dá předvídat, co se může a bude v horách dít, ať už v dlouhodobém nebo i krátkodobém horizontu.
Jaké je aktuálně prostředí a zázemí výstupu? Vnímáš nějaké výrazné změny v průběhu času?
Na normálkách, kterými se na Mt. Blanc chodí, se většinou jedná o chaty, které pojmou dost lidí. To se zákonitě promítá i do služeb a cen. Zájem o výstup je opravdu veliký. Pořád se ale jedná o horské chaty, které mají omezené možnosti poskytování služeb vzhledem k místům, kde se nacházejí. Takže o žádné hotely rozhodně nejde, s tím je třeba počítat. Třeba tekoucí voda je de facto nedostupné zboží. Jako výraznou změnu k horšímu vnímám možnost rezervace chat – třeba už půl roku dopředu bývají místa obsazená na celou sezónu. Takže je potřeba si výstup plánovat opravdu hodně dopředu a spoléhat na to, že podmínky i počasí budou přijatelné.
Můžeš zmínit nějakou zábavnou nebo naopak strastiplnou historku z této hory?
Zrovna teď si na žádnou humornou příhodu nevzpomenu. Strastiplný výstup to někdy bývá, hlavně teda pro klienty, když nejsou dostatečně připravení, zvlášť po fyzické stránce… Ale vzpomínám si na některé kuriózní okamžiky z vrcholu – jednou jsme tam dorazili, na vrcholu jsme byli úplně sami, a viděli jsme tam položenou dámskou červenou lodičku a nějaký nápis (už si nevzpomínám, co tam bylo napsáno). Jindy jsem na vrcholu zase viděl masážní vanu jacuzzi. Minulý rok jsme za silnějšího větru dorazili na vrchol a koukám, že se tam tyčí nějaký vysoký prut, který tam nikdy nebýval. Nakonec se z toho vyklubala skupina radioamatérů, kteří celý den vysílali do světa, že vylezli na Mt. Blanc. Sem tam člověk žasne.
