Kdo minulý týden využil pozvání vinohradského týmu prodejny ALPSPORT a dorazil na besedu se zaklínačem bílého ticha, horským vůdcem Petrem Giacintovem alias Faggičem, nelitoval. Držitel nejvyššího mezinárodního stupně kvalifikace horského vůdce UIAGM rozjel poutavý výklad o výšinách i pádech lahůdkové skialpinistické túry Haute Route.
Stoupák nad Argentière. Svlíkat a makat
S „charismákem“ Faggičem se můžete při troše štěstí potkat v brněnském ALPSPORTu, kde zákazníkům pomáhá vybrat prvotřídní skialpinistické vybavení. Tentokrát ale usedl v přítmí improvizovaného kinosálu pražské prodejny, aby skialpové začátečníky i ostřílenější mazáky vtáhl do legendární skialpinistické túry Haute Route. Během tohoto šestidenního, zimního přechodu z francouzského Chamonix do švýcarského Zermattu je třeba překonat sto kilometrů napříč sedmnácti alpskými ledovci. Sáhnete si možná i na parťačku, která dupe v prašanu před vámi, většina ale spíše na dno svých sil. Zažijete tvrdé stoupání až v padesátistupňových svazích, ale především nádherné, několikakilometrové sjezdy s výhledem na Matterhorn a Mont Blanc.
První sjezdy s batohem
To se ale můžete dočíst téměř na každém firemním webu, který skialpové výjezdy nabízí. Faggič absolvoval alpskou Haute Route už čtyřikrát, proto chtěl jít letos i jinou cestou a formou odborných besed nabídnout zájemcům o skialpy své mnohaleté zkušenosti a témata, o kterých se zas tolik nemluví. Třeba proč neházet toaleťák do suchého hajzlíku horské chaty ve třech tisících metrech nad mořem. Tomu ale samozřejmě předcházela tuna seriozních a přínosných informací. Jak si chytře sbalit batoh na skialpovou túru (dámy, čtvery kalhotky na pět nocí opravdu nepotřebujete), jak se bezpečně pohybovat na ledovci (zásadně s jednou lyží nacvaknutou), jak poznat a vyhnout se trhlinám a co dělat když už v ní jste (nic, čekat a doufat, že vás najdou), jak odhadnout lavinové riziko nebo proč si neopékat buřty pod séraky a nevracet se pak domů ve futrálu.
Lahůdka. Kdo asi nese soudek..
Faggič má dar vtáhnout do děje a hned na úvod nasazuje těžký kalibr: „Tedy né, že bych si chtěl dělat reklamu, ale takhle dopadli borci, co se loni rozhodli, že to dajú bez gájda“. Vzápětí na nás z fotky vyskočí záda tří záchranářů skloněná nad ledovcovou trhlinou, nad ní rampa s kladkou.„Zajel do ďoury, no“. Ani následující momentka z nemocnice nevzbuzuje příliš optimismu. Faggič ale rychle kontroluje situaci: „ Nikdy nevíte, jak v trhlině skončíte, jestli na stojáka, hlavou dolů, nebo různě pokroucení. Důležité je proto kromě sedáku s nacvaknutou karabinou (záchranáři vás pak můžou z trhliny snáze evakuovat) taky uzavřít pojištění. Dobře se osvědčilo např. Alpenverein. Můžete na ně využít i slevu na „ubytko“ v horských chatách. Mají tam sice hnusné pivo, ale najíte se jako na svatbě“, zalesknou se mu ve tmě oči.
Tak tohle už je skoro na cepoš
Neméně choulostivou situací může být pro někoho nocleh. Vysvobození po celodenním výšlapu horským údolím? Možná pro ty šťastnější. Jak na bonusovém videu emotivně sděluje členka týmu, nejdůležitější výbavou na skialpové túře není merino prádlo (mimochodem nezbytný základ pro tepelný i čichový komfort celé skupiny) ani pípák a sonda, ale špunty do uší. „Hm, to víte, spát na pokoji v šesti, když dva chrápou, jeden blije v důsledku krátké aklimatizace, a další celou noc leze na záchod, je docela záhul. A to jsem mu říkal, ať tolik nepije, protože v noci na chatě v té mlze venku hajzlík stejně nenajde. No ale dobře to dopadlo. To místní horský vůdce z Chamonix tu minule okolo chaty v mlze a mrazu kroužil dvacet minut, než ji našel,“ konstatuje Faggič.
Doufám, že dole Faggič udělal štand
Že vyžaduje horský terén v první řadě pokoru k horám, štěstí na počasí a samozřejmě fyzickou a psychickou přípravu dokazuje ostřílený vůdce hned poté. „Již při prvním přechodu Haute Route jsme měli velké štěstí na počasí, první den byla oblačnost jako prase, ale pak se to zvedlo a dalších pět dní krásné počasí. „Gájdi“, kteří vedou klienty po této trase třeba popatnácté, nemají takové štěstí i několik let. Proto je zásadní perfektně znát terén. Vybavený jsem samozřejmě GPSkou, i když dávám přednost orientaci v terénu dle map a azimutů. Kus důležité práce udělá taky dynamické lano s hydrofobní úpravou. Místy se totiž slaňuje a někdo z týmu se může dostat do situace, kdy nebude schopen kvůli fyzické nebo psychické krizi pokračovat v cestě. Třeba po předchozím podklouznutí lyže a pádu při traverzu. Vůdce si pak v těžkých pasážích naváže klienta na lano, které mu do určité míry vrátí jistotu a pocit bezpečí. Skupina je tak silná, nakolik silný je její nejslabší člen. Je dobré brát do skialpové akce maximálně šest klientů. I tak ale pracujeme s kolegou vůdcem v tandemu, každý má osobní dozor nad třemi lyžaři,“ upřesňuje Faggič.
Máme toho plné lyžáky a hospoda daleko
Dvouhodinová slideshow utekla jak příliš rychlý sjezd a všichni mají pocit, že si odnesli to, pro co přišli. Pořádnou porci praktických informací, natěšenost na nadcházející skialpovou sezónu a zároveň nezbytnou dávku ostražitosti, která by každou akci v horách měla provázet. Tak jo, dočetli jste až sem a zajímá vás, jak to dopadlo s kadibudkou na třítisícovce? Tak toaleťák se tam do díry opravdu nehází. Jak totiž dobře ví všichni, kteří pod taktovkou Faggiče Haute Route prošli, chatu Cabane de Valsorey i přilehlý sucháč šlehají větrné proudy, které všechen papír z díry zase vyfouknou zpět. Pokud na ten hajzlík ovšem najdete cestu.
